V pondělí 4. ledna jsme se opět mohli setkat po vánočních prázdninách ve škole. Byl to náš první společný den v novém roce 2021, takže jsme si popřáli hodně zdraví, štěstí a školních úspěchů a začali si v ranním kruhu vyprávět zážitky z vánočních i povánočních dní. Nemohli jsme zapomenout na nejmilejší dárečky, které na nás čekaly pod stromečkem, na skvělé chvilky prožité v rodinném kruhu i na nekonečné vyhlížení Nového roku! 

   Celý leden jsme pilně pracovali, protože se kvapem blížilo vysvědčení a s ním spojené opakování znalostí za 1. pololetí. Protože jsme rádi, že můžeme chodit do školy a dávat při vyučování pozor, nebylo to pro nás až tak těžké. Myslíme si, že ve čtvrtek 28. ledna by to všichni mohli dosvědčit. Dostávali jsme Výpis vysvědčení za 1. pololetí. Rozzářené tváře a spokojené úsměvy mluvily za vše.

   A to jsme to po letních prázdninách vůbec neměli lehké. Nejprve jsme museli hodně opakovat a procvičovat to, co jsme se s pomocí maminek, tatínků, babiček, dědečků, starších sourozenců a paní učitelky (na dálku!) na jaře naučili. Do toho nás čekalo vždycky něco nového, ale na to jsme se už těšili – vždyť už jsme druháci!!! Vyučování jsme si zpestřovali zajímavými soutěžemi, vypravováním v ranním kruhu, hráli jsme v matematice „Škatulata“, vyráběli jsme nejen dárečky, ale i dekorace z přírodnin, a užívali jsme si společné vycházky po okolí školy – hlavně, když napadl sníh. Nakreslili jsme si suchými pastely sněhuláky a vyhlásili jsme si třídní soutěž o nejkrásnějšího sněhuláka! Také nás navštívil kouzelník, vlastně kouzelnice Adélka se svými pomocnicemi, aby nám zamotaly hlavu „záhadnými“ kouzly. Na konci vyučování jsme nezapomínali ani na sebehodnocení, kdy pomocí dřevěných kolíčků, a hlavně vlastních pocitů vyjádříme „Jak se mi dnes ve škole líbilo?“. To nám pak napoví, co je potřeba potrénovat nebo znovu vysvětlit, co nás potrápilo, anebo jsme prostě jen neměli ten den dobrou náladu. Někdy nám tu náladu může pokazit málo spánku, nějaká nepříjemnost z domova, ale někdy i spolužák, který mi třeba něco nepěkného řekne. Proto, aby se to v naší třídě stávalo opravdu spíš jen nechtěně, jsme se zapojili do projektu „Kočičí zahrada“, kde nás různé kočičí povahy (a že těch různých charakterů kočiček a kocourů máme doma!) naučí, jak se správně zachovat. V úvodní hodině jsme si pár takových kočiček představili a nakreslili si tu svou jedinou.

 Těším se na báječné chvilky s báječnými dětmi i ve druhém pololetí. Tak ať nám to spolu jde i nadále tak skvěle.