Tento měsíc začal naším velkým svátkem. Den dětí jsme oslavili jsme pěším výletem do Kyšic k rybníku Parkán. Cestu jsme zvládli, zahráli si a zasoutěžili – všichni vyhráli a všichni byli vítězi. Potěšili jsme paní učitelku, která nás naučila hru z jejího mládí – Na krvavé koleno. Moc ji překvapilo, že jsme hru chtěli několikrát opakovat.

10. 6. navštívil naši třídu pan lektor ze Zoo Praha, i když jen online. Vyslechli jsme mnoho zajímavostí o chování zvířat.

17. 6. jsme dokončili akci v rámci dopravní výchovy, kterou jsme z důvodu pandemických opatření nestihli dokončit minulý školní rok. Navštívili jsme dopravní hřiště v Kladně a po předvedení získaných vědomostí a dovedností v této oblasti, někteří z nás obdrželi „řidičský průkaz“. Sice nás sužovalo velké vedro, ale všichni si zajezdili a natrénovali správné chování v silničním provozu, byť jen „jako“.

22. 6. nadešel dne školního výletu. Předpověď počasí nebyla dobrá, ale přesto se výlet uskutečnil. Měli jsme štěstí, vůbec nepršelo a pro výstup k rotundě naprosto ideální počasí. A kam jsme se tedy vydali? No na horu Říp. Chtěli jsme se ještě podívat do Roudnice nad Labem. Silničáři nám však udělali „čáru přes rozpočet“. Centrum Roudnice bylo z důvodu silničních oprav uzavřené, takže jsme docela dlouho hledali cestu přes město. Ale cestovali jsme dvoupatrovým autobusem, což byla pro mnohé premiéra, a tak jsme se ani moc nezlobili. V rotundě jsme si vyslechli velmi pěkný výklad a dozvěděli se spoustu informací – jak to bylo, co jsou dohady a co je doloženo. Teď už můžeme říci, že jsme „Češi“. Protože se říká, kdo prý nebyl na Řípu, není Čech.

V průběhu tohoto měsíce proběhlo vyhodnocení soutěže O nejoriginálnější roušku. Moc jsme drželi palce našim spolužákům a vyplatilo se. Róza Toroni byla oceněna a obdržela pěkný dárek.

ZŠ Unhošť se zapojila do projektu VZORY VZORŮM, ve kterém jsou odměňováni žáci 3.-6. ročníků základních škol napříč Českem, kteří v období pandemie zůstali aktivní a svými pozitivními činy inspirovali své okolí. Z každé třídy měli být navrženi dva žáci. Jenže právě tento rok by si odměnu zasloužilo žáků více. Bylo třeba se rozhodnout. Po dlouhé úvaze p. učitelka vybrala Ríšu Diba a Domču Tumovou. Prokázali velkou samostatnost a zodpovědnost za své učení v celé době distanční výuky. Jejich aktivita byla značná, plnění úkolů stoprocentní, zadané práce vzorně a často nad rámec vypracované. Jsou to velmi vstřícní človíčkové a k ostatním mají velmi vřelý vztah.

A co říci závěrem?

Slovy klasika: „Tento způsob školního roku zdál se nám poněkud nešťastným“. Dlouhá doba bez možnosti osobních kontaktů není nic, po čem by někdo z nás toužil. Ale život je o překonávání překážek, a to jsme zvládli. A že jich nebylo málo. Naučili jsme se mnoho nového, ovládli informační technologie, zjistili, jakou cenu mají kontakty se spolužáky a že si musíme vážit věcí, o kterých jsme do té doby ani nepřemýšleli.

Velké poděkování patří určitě našim rodičům. Děkujeme jim za výdrž, za to, že nám byli oporou a s mnohým nám pomáhali. Určitě si zaslouží prázdniny ze všech nejvíce. Nikomu to neříkejte, ale my se na ně fakt taky děsně těšíme. Víte proč? No protože zakončujeme jednu z důležitých etap v životě. Po prázdninách se z nás stanou druhostupňáci a z některých také středoškoláci. No a tak si chceme tyto prázdniny užít.

A PROTO: KRÁSNÉ PROŽITÍ PRÁZDNIN, MNOHO ZAJÍMAVÝCH ZÁŽITKŮ, MNOHO NOVÝCH KAMARÁDŮ, MOŘE KLIDNÝCH DNŮ A HLAVNĚ NAČERPÁNÍ SPOUSTY POZITIVNÍ ENERGIE. TO PŘEJEME OPRAVDU VŠEM.